Poloostrov Samana na severozápadě Dominikánské republiky byl dlouhá staletí odříznut od zbytku ostrova. Přístup sem byl pouze lodí. Prvním evropským návštěvníkem byl Kryštof Kolumbus na konci své první plavby 12. ledna 1493. Byl přivítán poprvé na své cestě nepřátelsky místním indiánským kmenem Ciguayos, který zasypal jeho mužstvo šípy. Teprve po jednom a půl století povolal guvernér Francisco Rubio farmáře z Kanárských ostrovů. V dalších letech bojovaly o nadvládu nad poloostrovem Francouzi pro jeho zdroje, Britové pro jeho strategickou polohu v Karibiku a Haiťané, kteří chtěli sjednotit celý ostrov pod svojí vlajkou.

V letech 1824 až 1825 se zde usadily stovky bývalých otroků z USA, kteří se zasloužili o rozvoj zemědělství. Množství amerických přistěhovalců zapříčinilo rozhodování Kongresu Spojených států o anektování Samany v roce 1870. Spojené státy ale usilovaly o získání práv na vybudování námořní základny na Samaně až do roku 1903, kdy zřídily základnu Guantanamo na Kubě.

Samana patří mezi nejkrásnější části země a po vybudování silnice a letiště v roce 1998 začíná být vyhledávána turisty. Je tady mnoho krásných pláží a nádherná vegetace.

Hlavní město poloostrova Samany je Santa Barbara de Samana, zkráceně Samana. A mluví-li se o Samaně, myslí se častěji město Samana než poloostrov. To bylo dříve rybářskou vesničkou, o její rozvoj se postaral prezident Joaquin Balaguer, který se zde v roce 1907 narodil. Začal s velkourysou přeměnou města, která se zastavila s jeho koncem volebního období, ale staré jádro města bylo nenávratně přestavěno. Dnes žije v Samaně asi 50 tisíc obyvatel.